Divotvorný hrnec – Edgar Yip Harburg, Fred Saidy, Burton Lane

…premiéra 27.10.2017

V hlavních rolích:

Káča Maršálková: Radka Pokorná nebo Michaela Suchánková
Josef Maršálek,její otec: Petr Pokorný
Vodník Čochtan: Jaroslav Málek
Zuzana: Věra Kmoníčková
Woody, bratr Zuzany: Jindřich Šafránek
Buzz Colins: Václav Poskočil
Senátor Randal: Josef Komárek
Šerif: Jaroslav Hlídek
Družstevníci a družstevnice: Sylva Nováková, Anna Kmoníčková, Eva Šimonová, Radka Podnecká Milena Komárková, Soňa Firbacherová a další a další

Hudba………..Big Band Melodybrass

Choreografie……..Kateřina a Mariana Surovy

Taneční čísla ……..taneční skupina She-pot

Scéna………..manželé Málkovi

Kostýmy……….Jana Tučková

Světlo a zvuk…… .Tomáš Růžička, Lukáš Pavel

Slovo režiséra:

Když se na obzoru objevil 70. ročník naší přehlídky amatérského divadla „Klicperův Chlumec“, zamýšleli jsme se, čím toto významné jubileum uctít. Padaly návrhy „oprášit“ a znovu uvést na jeviště hru Sugar, s níž jsme ve své době slavili velký úspěch a mimo jiné i ote vírali nové divadlo. Když jsem se nad tím, s odstupem, hlouběji za mýšlel, rozhodl jsem se, že to nakonec neudělám. Důvodů se nabízí hned několik. Jednak od té doby už uplynulo víc než deset let, což je doba dost dlouhá na to, aby herci zapomněli nejen text, ale i všech na ta drobná ,,co, jak a proč“, která jsou k úspěšné inscenaci nezbyt ná, a zároveň je to doba příliš krátká na to, aby se emoce, kterou hra v divácích vzbuzovala, úplně vytratila. Jak praví klasik, dvakrát vstou pit do stejné řeky zkrátka nelze.

A tak nakonec i v souboru zvítězil názor, že nejen divák, ale i herci si zaslouží předvést hru novou. Pak nastalo dlouhé období hledání. Kdo někdy něco podobného musel řešit, ví, jak strastiplná a ubíjející je to činnost. Zvlášť, když se má jednat o hru pro velký počet herců, v níž účinkuje živá hudba, děti, a zahrnovat má také zpěv a tanec. Po dlou hém váhání jsem dospěl k názoru, že hra Jiřího Voskovce a Jana Wericha, Divotvorný hrnec, by mohla dávat šanci, naplnit všechny vytyčené nároky. Přiznám se ale hned, že ta volba nebyla tak úplně náhodná. Wericha a jeho hry mám v hledáčku už dlouho, a jestli ně kterou z jeho her považuji za obzvlášť zdařilou, pak je to právě Divotvorný hrnec.

Jedná se o pohádkovou komedii, v níž může dostat příležitost vše, o čem tu výše byla řeč. Samotný text je pak tak nadčasový, že může i dnešního diváka přivést k zamyšlení, jestli se všechno kolem nás opravdu tak překotně mění, nebo jestli v nás ten dojem někdo nebo něco jen záměrně vyvolává a ve skutečnosti se nemění vůbec nic, protože jsme stále stejní lidé, se svými sny a touhami, se svými dobrými i špatnými vlastnostmi, se svými činy i se spoustou slov, kterými se je občas snažíme prezentovat či obhájit.

Československá premiéra této hry se uskutečnila 6. března 1948 v pražském divadle V+W. A byla to událost vskutku nevšední, proto že se jednalo o opravdu první americký muzikál, a to nejen u nás, ale dokonce i v Evropě (světovou premiéru měl tento muzikál na Broadwayi v lednu roku 1947). Libretisté E. Harburg a F. Saidy byli s J. Voskovcem a J. Werichem blízkými přáteli a hlavně proto jim nejspíš nechali naprosto volnou ruku a dali právo, nejen na překlad, ale i na autorskou úpravu. A tak se z ,,Finian s Rainbow“ zrodil ,,Divo tvorný hrnec“, z irských emigrantů se stali čeští přistěhovalci a skří tek ,,Og“ se přeměnil na jihočeského vodníka Čochtana. V této roli pak po dlouhá léta exceloval sám Jan Werich, a přestože se tuto posta vu později pokoušelo ztvárnit mnoho věhlasných herců, troufám si tvrdit, že jeho mistrovství nakonec nikdo z nich nepřekonal.

To, že hra rychle zapustila trvalé kořeny v repertoáru českých divadel, je pak způsobeno, mimo jiné, i krásnou a melodickou hudbou Burtona Lanea, kterou diváci podvědomě určitě znají, ale uvědomí si to většinou až v okamžiku, kdy ji uslyší ve spojitosti s hrou. Divotvorný hrnec se dodnes hraje, ať už jako plnohodnotný divadelní muzikál, nebo jen jako zkrácené a upravené střípky z této hry (jako například Čochtan vypravuje, v úpravě Josefa Dvořáka).
Při zkoušení této hry jsem měl mnohokrát pocit, dokonce silnější než u hry Sugar, že pouštět se do takhle složitého projektu od nás byla nebetyčná drzost. Ale myslím si taky, že člověk si má vytyčovat vy soké cíle, a ač nás to stálo mnoho sil i potrhaných nervů, nakonec jsme překonali nepřekonatelné. Dokonce nás to chvílemi i bavilo.