Sedm žen na krku

Claude Magnier

Premiéra 17. října 2025

O hře:
Když je člověk nucen být někým, kým není a ani nechce být, dostane se obvykle do pěkné šlamastyky: Mladý a nepříliš úspěšný malíř Robert d´Ambrieux si najme na léto „komfortní“ byt v Paříži, aby mohl v klidu pracovat a prodávat obrazy. Potřebuje peníze, protože miluje náročnou krasavici Geny. Geny, která je zároveň milenkou boháče Carliera, vymyslí plán, jak oženit Roberta s Carlierovou dcerou Laurou, o kterou Robert vůbec nestojí, ale chce Geny vyhovět. Carlier požádá Roberta, aby mu půjčil byt pro schůzku s milenkou, Robert si myslí, že přijde s Geny, ale Carlier se dostaví s jinou milenkou. Ve stejné chvíli navštíví Roberta Carlierova žena s dcerou, mezi poněkud potrhlými hosty se trochu nešikovně motá prostomyslná služka a v „pravou“ chvíli se do bytu nečekaně vrátí i jeho majitelka…
S přibývajícími postavami se situace zamotává čím dál víc a hlavní hrdina se ocitá v nepředstavitelných situacích. A jak to celé dopadne? Klicperáci slibují, že: „Odpověď na tuto otázku dostanete v hledišti našeho divadla. Uděláme všechno pro to, abyste se dobře bavili.”

Osoby a obsazení:
Robert d´Ambrieux, akademický malíř …… Jindřich Šafránek
Matylda, služka z venkova …… Radka Pokorná
Geneviéva, recepční hotelu Imperial …… Petra Koliášová
George Carlier, bohatý podnikatel …… Petr Pokorný
Angelica, jeho žena …… Sylva Nováková
Laura, jejich dcera …… Lucie Poskočilová
Betty Clarensová, majitelka bytu …… Lenka Müllerová
Ketty Clarensová, její sestra …… Soňa Vodičková
Pepita Montéz de Toledo, tanečnice …… Kateřina Ploc
Taxikář …… Václav Poskočil

režie: Jaroslav Málek
světla a zvuk: Jaroslav Hlídek a Milan Hanyš

 

O autorovi:
Claude Magnier byl francouzský dramatik, herec a scénárista. Nejprve se věnoval herectví. Ke psaní se dostal vlastně náhodou. Když ho na cestě lodí zastihla prudká bouře a několik dní nemohl dělat nic jiného než čekat, začal z nudy zapisovat první scénky a dialogy. Tak se zrodila jeho úplně první hra – nenápadná kabaretní komedie, která mu však otevřela cestu k divadlu. Z hereckého eléva a jevištního technika se postupně stal autor, jehož jméno začalo zářit na plakátech pařížských divadel. Krátce nato napsal na objednávku hru La Dot de Laure – později ji přepracoval na titul, který budete znát jako Blaise (u nás uváděno pod názvem Věno slečny Laury). 
První velký úspěch slavil v roce 1955 komedií Monsieur Masure, oceněnou na festivalu v Enghienu. Jen o pár let později přišel s titulem, který se stal nesmrtelným – Oscar. Komedie o zápletkách kolem kufříků plných peněz a dceřiných zásnubách bavila diváky nejprve v Théâtre de l’Athénée a poté i na filmovém plátně, kde ji proslavil Louis de Funès. Magnier se tím zařadil mezi nejhranější francouzské komediální autory své doby. Magnierovy komedie mají jedno společné – chytře vystavěnou zápletku, svižný dialog a humor, který ani po desetiletích neztrácí jiskru.