Náš divadelní soubor již podruhé v krátké době sáhl po osvědčeném autorovi jakým je Georges Feydeau, a po jeho hře Dámský krejčí nastudoval jednu z jeho nejúspěšnějších a nejhranějších her, Brouk v hlavě.
Je to divadelní hra ve vaudevillovém stylu respektive fraška. Dílo je založeno na triviálním příběhu neuskutečněné nevěry. Vypráví o tom, co všechno může způsobit zprvu nevinný, ale vzápětí málem zkázonosný nápad prověřit manželskou věrnost. Hra je navíc okořeněna záměnou osob. Tato komedie srší ironií, humorem a vtipem a má mistrně vystavěnou zápletku.
Brouk v hlavě je nejen divácky velmi vděčný, protože má neuvěřitelný spád, nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale vzhledem k tomu, že je to komedie omylů, záměn, nedorozumění a rychlých převleků, je i obrovskou školou herectví. Ne každý herec, ne každý režisér je schopen dát G. Feydeauovi „co jeho jest“. Premiéra této hry byla v roce 1907 v Paříži.

Paní Marcela Champsboisy se chce přesvědčit zda je jí její muž věrný. Proto ho pozve anonymně do hotýlku „U galantní kočičky“. Tam dojde k řadě komických situací. V hotelu ovšem pracuje sluha Buton, který je dvojníkem ředitele pojišťovny pana Champsboisyho. Do toho se ještě připlete bratranec pana Champsboisyho Emil, který špatně vyslovuje samohlásky, což dává podmět k dalším komickým situacím, záměnám a nedorozuměním. Po neuvěřitelných zmatcích nakonec vše dobře dopadne a věrnost pana Champsboisyho je skutečně bez všech pochyb.

O autorovi

Georges Feydeau (8. prosince 1862, Paříž, Francie – 5. června 1921, tamtéž) byl francouzský dramatik éry známé jako Belle Epoque.
Narodil se v Paříži v dobře situované rodině spisovatele Ernest-Aimé Feydeaua. Georgesova matka, polská imigrantka a neteř vikomta de Colonne, Léocadie Bogoslawa Zelewska, se často pohybovala ve vyšší společnosti, a tak se spekuluje, že Georges není Feydeauův syn. Mezi kandidáty na otce není nikdo menší než sám Napoleon III. či Vévoda z Morny.
K divadlu inklinoval již od útlého dětství. První hru prý napsal již v šesti letech. Během středoškolských studií napsal několik hrdinských dialogů a jako komediální autor debutoval ve 21 letech. První triumf přišel o čtyři roky později a v roce 1892, tedy ve třiceti letech, se probojoval na špici francouzských autorů komedií své doby. Jeho frašky byly k vidění ve všech pařížských komediálních divadlech a brzy se rozšířily do celého světa.
Miloval Paříž. Strávil tu v podstatě celý svůj život a většinu svých komedií zasadil právě sem. Navíc sám se dost nápadně podobal figurkám, o kterých tak bravurně psal. Byl typickou ukázkou šviháka přelomu století. Štíhlý elegán, milující umění, noční život a poker, s milionovými dluhy, do kterých se dostal spekulacemi na burze. Konec života však neprožil někdejší bonviván zrovna šťastně. Trápily ho stále těžší deprese, neschopnost koncentrace, poruchy spánku, a dokonce záchvaty šílenství. V posledních pěti letech už nebyl schopen vůbec tvořit. Roku 1919 ho synové odvezli do sanatoria na periferii Paříže, kde zemřel 5. června 1921.
Georges Feydeau napsal 39 her. Patřil k nejlepším a nejúspěšnějším francouzský dramatikům přelomu 19. a 20. století, jehož veselohry se s úspěchem dodnes uvádějí na jevištích divadel po celém světě (Dáma od Maxima, Úplně zbytečné parohy, Taková ženská na krku, Brouk v hlavě). Námětem jeho frašek jsou různá milostná dobrodružství, která se rozrůstají ve veřejné záležitosti i přes snahu je utajit.

Herecké obsazení