Tuto hru napsal Georges Feydeau v období mezi 12. listopadem 1883 a koncem roku 1884, kdy byl na vojně. Nejprve v Rouenu u 74. pěchotního regimentu nebo později ve Versailles. Hned po návratu z vojenské služby se stává zaměstnancem Théâtre de la Renaissance (jako secrétaire général). V divadle však dlouho nepobude a v roce 1886 odtud odchází. Premiéra jeho první slavné hry Dámský krejčí se odehrála právě v tomto divadle, ale až 17. prosince 1886, tedy po jeho odchodu.

Hlavní hrdina hry, ženatý pařížský lékař, se vrací z plesu v Opeře, kde měl mít schůzku se svou pacientkou. Jenže ne všechno vychází, jak by si přál, a zdá se, jako by se proti němu spikl celý svět. Do hry vstupuje manželka a její matka, žárlivý manžel a neúnavný domací. Jedna lež plodí další a vše ústí v kolotoč záměn a vyhrocených situací, na jehož konci už nikdo neví, kdo je kdo.

O autorovi

Georges Feydeau (8. prosince 1862, Paříž, Francie – 5. června 1921, tamtéž) byl francouzský dramatik éry známé jako Belle Epoque.
Narodil se v Paříži v dobře situované rodině spisovatele Ernest-Aimé Feydeaua. Georgesova matka, polská imigrantka a neteř vikomta de Colonne, Léocadie Bogoslawa Zelewska, se často pohybovala ve vyšší společnosti, a tak se spekuluje, že Georges není Feydeauův syn. Mezi kandidáty na otce není nikdo menší než sám Napoleon III. či Vévoda z Morny.
Divadlo miloval již od útlého dětství. První hru prý napsal již v šesti letech. Během středoškolských studií napsal několik hrdinských dialogů a jako komediální autor debutoval v 21 letech. První triumf přišel o čtyři roky později a v roce 1892, tedy ve třiceti letech, se probojoval na špici francouzských komediografů své doby. Jeho frašky byly k vidění ve všech pařížských komediálních divadlech a brzy se rozšířily do celého světa.
Miloval Paříž. Strávil tu v podstatě celý svůj život a většinu svých komedií zasadil právě sem. Navíc sám se dost nápadně podobal figurkám, o kterých tak bravurně psal. Byl typickou ukázkou šviháka přelomu století. Štíhlý elegán, milující umění, noční život a poker, s milionovými dluhy, do kterých se dostal spekulacemi na burze. Konec života však neprožil někdejší bonviván zrovna šťastně. Trápily ho stále těžší deprese, neschopnost koncentrace, poruchy spánku, a dokonce záchvaty šílenství. V posledních pěti letech už nebyl schopen vůbec tvořit. Roku 1919 ho synové odvezli do sanatoria na periferii Paříže, kde zemřel 5. června 1921.

Herecké obsazení